THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pøznáte tø, klåsický príbeh kapely, ktørá začínala s niečím, čø (økrajøvø) súviselø s metaløm kabátik začal byť v záujme ďålšiehø røzvøja a umeleckej sløbødy priúzky. Pø prvých dvøch mini CD pre Adipøcere a sľubnøm dlhøhrajúcom nasledøvníkovi „Pity Love“ øbsahujúcøm prevåžne prvky mäkšieho døøm metalu, gøtiky a dark wave s øsviežujúcim využitím trúbky, nastala dramåtická zmena stupňujúca smerøm k dnešnej podøbe ich hudby, nezådajúcej si nič s tak trochu prvøplánovitým „smútkom“ štýlov, ktoré tvørili kostru prvých dvøch pøčinøv. Dønedávna pøsledný a trøchu nevyvážený „Electric Sulking Machine“ vyšiel už u Peaceville ešte v røku 1999, takže fanúšikøvia týchtø experimentátorov sa koncøm minulého røkå pø zhliadnutí åktuálnych prømø fotiek triasli, kam BEYOND DAWN na svøjich pøtulkách vesmírøm priplávåli.
„Frysh®“ uz tažkø znesie aj označenie za røckøvý album, pretøže takmer všetky gitary bøli vytlačené na úplný økraj. Døminantnú úløhu hrajú måšinky, efekty, såmple a iné elektrønické vymoženøsti. Počúvanie „Frysh®“ núka asociácie s myšlienkovým svetom DAFT PUNK, BECK, AIR, sedemdesiåtky-osemdesiåtky, KRAFTWERK, LSD (ten farebný obal a booklet hovorí za všetko), MR.BUNGLE (predovšetkým song „Golem II“), nenápådnými prvkami funky a dajme tømu aj nu-jazzu. Na prvý pøhľad môže takátø kombinácia desiť, uvøľnená nálada sršiaca už z úvødných trackøv si však tolerantného pøslucháča rýchlø získa a ten sa po chvíli ocitne na výlete spolu s kåpeløu skáčucøu z planéty na planétu. Nechýba narážka na „obrøvské“ celosvetøvé komerčné úspechy hudby BEYOND DAWN v „Far From Showbiz“: „And I’m far from showbiz/I have not even tried/Expressing feelings/with the light in my eyes/Fucked from behind/I touch Freedom”. Stáva sa to asi pomåly tradíciøu, pretože na „Electric Sulking Machine“ bøla aj téma „Pop ist verboten“. Malým prekvapením je cøver gøre klåsiky „Severed Survival“ od AUTOPSY. Neviem, čø na túto prerábku hovørí hovnøžrút Chris Reifert, mne takétø rådikálne odlišné prevedenie znelø veľmi príjemne. Poctivci aspøň občas kupujúci originály budú potešení bonusom v podøbe poriådne dementnéhø klipu k „Among The Sedatives“. Scénka, kde členøvia BEYOND DAWN hasia drevený kostølík nápådne podøbný tomu, ktorý v minulom desaťrøčí ľahol popoløm, ako následøk nezvládnutia búriacich sa hormónøv u jednej početnej skupiny metalistøv øbľubujúcich čiernu fårbu, køžené gaťky, rôzne østré veci a symbøly pochybného významu (kolega ještě zapomněl na sáček se zdechlým havranem, smaženici z mozku, náhrdelník z kousků lebky a další podstatné záležitosti. Nic se nebojte, my už mu to základní vzdělání nějak doplníme – pozn. redakce), je prøste bømba. Asi klip rokå.
Vlåstná tvár, svøjská a nepochybne úprimná produkciå či výbørný zvuk nedávajú inú možnosť, než opäť ohodnøtiť ďalší album plným počtom. „Frysh®“ sa totiž neskutøčne dobre počúvå a to je myslím to podstatné. Poslucháči so skutøčne širokým záberøm určite nebudú sklåmaní. Otázne je súčasné fungøvanie BEYOND DAWN pod krídlami Peaceville, ktorí už odchøvåli aj pár formácií typu GGFH a KONG, podståtne odlišných od ostatných klasík, ktoré tam vydali svoje kľúčøvé ålbumy. Posledné dva albumy BEYOND DAWN už totiž nenájdete v ich katalógu. Ostáva len dúfať, že BEYOND DAWN nebude ďålšou skupinou, ktorú dobehne vlåstná minulosť zvlášť krutým spôsobom. Kapelå začínajúca na metaløvej scéne ostáva aj po zmene štýlu zaradená ako metal a odkázaná na priazeň neortødoxných fanúšikøv.
V prípade BEYOND DAWN by to bøla nesmierna škodå.
Vlåstná tvár, svøjská a nepochybne úprimná produkciå, či výbørný zvuk nedáva inú možnosť, než opäť ohodnøtiť ďalší album plným počtom. „Frysh®“ sa totiž neskutøčne dobre počúvå a to je myslím to podstatné. Poslucháči so skutøčne širokým záberøm určite nebudú sklåmaní.
10 / 10
Espen Weltschmerz
- gitara, spev
Hi-Fi Haavik
- gombíky, gitara
Tore Jazztobak
- tlačidlá, basgitara
Clubshoes
- akrobacia, bicie
1. Far From Showbiz
2. Increasing The Gravity
3. Among The Sedatives
4. Righteous Underground
5. The Right People
6. Right Money
7. Maybe Deeper
8. TRNQL
9. Severed Survival (Autopsy cover, featuring Chris Reifert)
10. Bloody Comeback
11. At Ritas
12. Strange Relief
13. Decreasing The Gravity(Trulz & Robin Mix)
14. The Beyond Brain
15. video: Among The Sedatives
Frysh® (2003)
Electric Sulking Machine (2001)
In Reverie (1999)
Revelry (1998)
Pity Love (1995)
Longing For Scarlet Days (EP) (1994)
Up Through The Linear Shades (EP) (1992)
Datum vydání: Úterý, 10. června 2003
Vydavatel: Peaceville Records
Stopáž: 68:21
Produkce: Tore, Jazztobak, Hi-Fi Haavik
Studio: Gugenheim ved Europabanen
Vskutku povedená míchanice KAFTWERK, synth popových nasládlostí z 80-tých let a "Commodore Amiga" zvuků s nezaměnitelnou, místy až ležérní atmosférou, čemuž napomáhá hlavně Espenův vokál s roztomilou norskou angličitnou. Tohle není žádná laciná "casio" diskotéka. Právě naopak, máme co dělat se vskutku rafinovaným materiálem, který skýtá mnohá překvapení.
BEYOND DAWN vyšlapali hrbolatou cestičku hudební proměny a odkráčeli z metalové pěšiny, zanechávajíce za sebou rockový chodníček, až ke křovinami zarostlé polní cestě „electric music“. Pokud nebudete čekat metal ani rock a smíříte se s křišťálovou cinkavostí i znervozňující vrzavostí elektronických zvuků, můžete na tomto albu nalézt zajímavou kolekci až experimentujících hudebních koláží, které nemají ambice stát se hitovými, ale naopak často až zadumaně proplouvají jako mechanická zvuková kulisa k modernisticky naplněné obrazárně. Zkuste zahodit předsudky a vstřebat současnou podobu BEYOND DAWN, vyplatí se to.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.